O významu rekonstrukce slavkovské bitvy
Slavkovské bojiště ve světě známé jako Austerlitz je fenoménem, jehož slávu hlavně prožívá větší část obdivovatelů francouzského císaře Napoleona. I po létech se cítí jaksi ponížení potomci ruských a rakouských vojáků, kterým 2. prosince 1805 na polích mezi Brnem a Slavkovem nevyšlo to známé slavkovské slunce.
Pomineme-li aktivity a mnohé pomníky postavené v roce stého výročí této bitvy, dostaneme se do závěru šedesátých a počátku sedmdesátých let minulého století. V roce 1966 poprvé přijel na slavkovské bojiště Norbert Brassinne, hostinský z belgického města Waterloo. Jeho cestu zaštítila Československá společnost pro mezinárodní vztahy a připojilo se pár nadšenců, spolupracujících v brněnské Napoleonské společnosti. Podsaditý Belgičan dodal místním zájemcům odvahu připomínat výročí, které bylo součástí dějin jejich kraje, jejich země a vlastně celé Evropy. Mělo jednu smůlu. Nehodilo se do tehdejší politické orientace státu.
Norbert Brassinne se spřátelil i s členy Vlastivědného kroužku v Jiříkovicích. Zapálením ohňů na Žuráni připomenuli nejenom vypálení obce Jiříkovice francouzskými vojáky v předvečer bitvy, ale také založili dodnes trvající tradici.
Mezi těmito lidmi se začali objevovat jednotlivci v různých historických uniformách, kteří setkáním dodávali kolorit a kouzlo dávné historie.
S civilními aktivitami začaly narůstat i aktivity vojenské, podpořené v roce 1976 založením Klubu vojenské historie Brno při Svazu pro spolupráci s armádou-Svazarmem brněnské Zbrojovky.
Brněnský klub nebyl v republice jediný. Na „Slavkov“ jezdili i jejich kolegové z Prahy, Ostravy, Hradce Králové a dalších míst.
Tradicí byly Jiříkovické ohně a pietní akt na Mohyle míru. Rekonstrukce bitvy v dnešní podobě byla ještě nemyslitelná a nebyly pro ni ani potřebné počty vojáků v historických uniformách. Ale ti co přijeli, tak si zašermovali, někteří vystřelili a hlavně si vyměňovali informace a kontakty.
Obrat nastal v roce 1989. Na poli pod historickým návrším Santon v obci Tvarožná se uskutečnila první větší rekonstrukce. O rok později, při 185. výročí už to bylo zase o trochu větší a počtem aktivních účastníků i diváků bohatší.
V dalších letech, i díky vzniku dalších klubů vojenské historie, akce postupně nabyla dnešních rozměrů.
V novinách se objevovaly pojmy jako „oslavy bitvy u Slavkova“ a mnozí říkali „oslavujete Napoleona“. Jako pamětník mohu potvrdit, že jsme vždy organizovali vzpomínkové akce, neoslavující hrdinské činy vojáků a vojevůdců. Vždy jsme připomínali oběti obyvatelů tehdejších obcí a měst a hlavně tisíce zmařených mladých životů vojáků obou stran. At’ už svůj život ukončili přímo na bojišti nebo po bitvě zemřeli na následky epidemií a zranění v některém lazaretu.
Pestrá podívaná na historické uniformy při rekonstrukci bitvy má mladým i těm starším i dnes připomenout nesmyslnost válek a přivést je k zamyšlení na tradičním pietním aktu na Mohyle míru.
František Kopecký
Tento článek otiskl deník (Rovnost) 5. prosince 2011.