Tematice nemocnic a lazaretů, zřízených pro raněné po bitvě u Slavkova, se věnovala řada badatelů. Byli to hlavně Čestmír Amort, Emil Wondrák a v neposlední řadě i Martina Bohunová ve své práci z roku 1999 pod názvem „Hroby vojáků z bitvy u Slavkova roku 1805“.
Objevují se další drobné zprávy, které nám informace o počtu těchto zařízení rozšiřují. V nové knize Ludvíka Belcredi „1000 let rodu Belcredi“ se v souvislosti s osudy čtyř synů Antona Belcredi /1, kteří bojovali v napoleonských válkách, autor také zmiňuje o roce 1805: „...Francouzští vojáci proměnili líšeňský zámek ve špitál, který byl v sýpce v prvním patře severního křídla. S odchodem Francouzů toto křídlo vyhořelo a zámek byl tak zpustošen, že ještě po polovině 19. století tedy po padesáti letech, byly některé jeho části neopravené....“ Líšeňský zámek nedaleko bojiště slavné bitvy byl až do roku 1819 v majetku bezdětného Františka Josefa z Freyenfelsu. Po jeho smrti 19. září 1819 jej zdědil jeho synovec Eduard Belcredi /2 .
Další informace souvisí se životními osudy katolického kněze, českého buditele a zachránce kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře Matěje Josefa Sychry 3/ . P. Matěj Sychra byl v roce 1805 přeložen z města Bystré na farnost do Německé Bělé u Poličky, dnes Bělé nad Svitavou. Zde se uvádí, že: “...Po bitvě u Slavkova totiž nebylo místa pro raněné v nemocnicích, a tak mnozí šlechtici poskytli svá sídla jako provizorní útočiště. Jedním takovým útočištěm se stal i zámek nedaleko fary, kde ale kvůli špatným hygienickým podmínkám vypukl tyfus. Ten se záhy donesl do vesnice a Sychra, konajíce svoji kněžskou povinnost, se při obcházení nemocných nakazil. Nikdo nevěřil, že se po měsících strávených na lůžku uzdraví, ale on jako zázrakem zákeřné chorobě nepodlehl...“ . Majitelem zámku v Německé Bělé byl Josef hrabě Desfours de Walderode. Zámek v srpnu 1952 zničil požár od blesku. Na jeho místě stojí od roků 2007-8 bytové domy.
Aby výčet poznatků z poslední doby byl kompletní uvedu ještě v krátkosti informaci o nemocnicích v Prostějově, již zveřejněnou na mých internetových stránkách pod názvem „Nemocnice pro raněné v Prostějově“. Jedna nemocnice v Prostějově je uvedena v seznamu Martiny Bohunové. Podle zdroje z díla Čestmíra Amorta „...nemocnice zde zřízená pro raněné a nemocné vojáky byla po bitvě přeplněna.“ V knize Aloise Ernesta „Občané s erbem“ 4/ čteme, že: “...Vojenskou nemocnicí prošlo 1700 vojáků a léčil je MUDr. Josef šlechtic a později rytíř von Pessengger, c.k. rada, městský fyzik a okresní očkovací lékař. Takto je uveden v listině z 10. září 1830. Víme o něm, že v roce 1793 promoval na univerzitě ve Vídni a v Prostějově začal působit na základě rozhodnutí městské rady z 12. února 1796. Nemocnici měl na starosti v letech 1805-6.“ Jedná se tedy pravděpodobně o stejnou nemocnici. MUDr. Pessengger zemřel jako sedmdesátiletý 30. září 1836 u své dcery Josefíny, provdané za obchodníka a majitele domu U zlaté studny Jana Habla.
Další informací k tématu nemocnic v Prostějově je, že předek šlechtické rodiny Saint-Privée byl asi raněn v bitvě u Slavkova a léčil se u Milosrdných bratří v Prostějově. Potomek této rodiny, paní Marie Jelínková, žije v Prostějově dodnes.
V Prostějově se tedy objevují pojmy vojenská nemocnice a nemocnice u Milosrdných bratří. Podle informace ředitelky SOA PdDr. Dagmar Roháčkové 5/ jsou v prostějovském Okresním archívu dosud málo prozkoumané archiválie, týkající se vojenských nemocnic. Zahrnují náklady na stravu vojáků, dary ve prospěch špitálů, údaje o vojenských a civilních ranhojičích, dozorcích i o francouzských raněných, kteří zde zůstali po odchodu vítězné francouzské armády.
Poznámky:
1/ (*1774 +1812), 2/ (*17.7.1786+5.9.1838), 3/ (*21.12.1776+19.3.1830), 4/ na str. 21, 5/ z 9. listopadu 2005
Prameny:
Martina Bohunová, Hroby vojáků z bitvy u Slavkova v roce 1805, 1999
700 let Tvarožné u Brna, 1988, str. 166
Alois Ernest, Občané s erbem, 2001, str. 18, 21
František Kopecký, O slavkovské bitvě, 2009, str. 63-64
Informace kronikářky Bělé nad Svitavou Anny Korbářové z 1.9.2011
https://www.obec-bela.cz.
František Kopecký